Jak se čekací doby porovnávají v mezinárodním měřítku?

Ještě jsme neviděli úplný dopad Covid-19 na čekací listiny a doby, kdy budou muset pacienti čekat na elektivní operaci. I když není pochyb o tom, že to v některých oblastech a u některých specialit způsobilo dočasné nahromadění, nevíme, jaký to bude mít efekt v dlouhodobějším horizontu, protože se stále pracujeme na tom, abychom se z pandemie dostali.

I když je samozřejmě důraz kladen na současnou místní a dočasnou situaci, je také zajímavé podívat se na dlouhodobé trendy a mezinárodní kontext, stejně jako na politiku, kterou různé země přijaly pro správu pořadníků.

Už před Covid-19 byly čekací doby v mnoha zemích dlouhodobým problémem zpráva OECD byla k tématu nedávno zveřejněna. Posuzuje čekací doby v 17 zemích OECD, stejně jako vliv řady politik implementovaných k řešení tohoto problému, s využitím údajů až do let 2018–19 včetně. Spravedlivé srovnání Jedním problémem při porovnávání více zemí je to, že definice, způsoby měření, shromažďování, strukturování a vykazování údajů se mezi zeměmi liší, což omezuje srovnatelnost.

Čekací doby lze například zaznamenat z doporučení praktického lékaře nebo po návštěvě specialisty. Některé zdravotnické systémy budou měřit „ambulantní“ čekací dobu, jiné „nemocniční“ čekací dobu, jiné zase měří plnou čekací dobu na doporučení k léčbě, jako je tomu v Dánsku, Norsku a Anglii.

Zatímco průměr a medián čekací doby, čekací doba na určitých percentilech distribuce - a počet nebo podíl pacientů čekajících déle než prahovou dobu (např. 3, 6 nebo 12 měsíců) - jsou všechny platné způsoby měření čekání. krát se pro mezinárodní srovnání nejčastěji používá medián.

Rozložení čekacích dob je však obecně zkreslené s malým podílem pacientů, kteří čekají velmi dlouho, což znamená, že střední čekací doby mohou být podstatně delší než medián. Jak jsou na tom země OECD ve srovnání? Studie OECD ukazuje, že čekací doby na elektivní operaci se mohou mezi zeměmi značně lišit, přičemž čekací doby jsou v některých zemích téměř 10krát vyšší než v jiných.

Údaje o čekacích dobách jsou v současnosti k dispozici pouze pro 17 zemí OECD a pro určité postupy. V průměru v těchto zemích byly střední čekací doby kratší u menších operací, jako jsou operace šedého zákalu (95 dní v roce 2018), a delší u větších operací, jako je náhrada kyčelního kloubu (110 dní) a náhrada kolena (140 dní).

Ve všech zemích mají pacienti vyžadující naléhavější léčbu obecně kratší dobu čekání než pacienti, jejichž zdravotní stav se během čekání méně pravděpodobně zhorší. Proto jsou střední čekací doby na operaci koronárního bypassu obecně kratší než na náhradu kyčelního a kolenního kloubu.

Mezi zeměmi však existují obrovské rozdíly. Celkově byly čekací doby na elektivní operaci v roce 2018 nejnižší v Dánsku, Nizozemsku, Itálii a Maďarsku, zatímco nejvyšší byly v Estonsku, Polsku a Chile.

Níže uvedený graf ukazuje střední čekací doby pro některé vybrané země OECD se srovnatelnými údaji pro různé typy operací.

Jak ukazuje graf, střední čekací doby na operaci šedého zákalu byly nejvyšší v Norsku, Portugalsku a Finsku. Je však třeba poznamenat, že dvě země neuvedené v tomto grafu – Estonsko a Polsko – měly výrazně vyšší čekací doby, a to 180 a 250 dní. Norské čekací doby se také počítají trochu jiným způsobem. Většina zemí zahrnutých v grafu měla čekací doby kratší, než je průměr OECD, přičemž Itálie, Dánsko a Švédsko zaznamenaly jedny z nejkratších čekání.

U kyčelních náhrad byl obrázek podobný a mnoho zemí zaznamenalo dlouhé čekání na kyčelní náhrady. Španělsko a Kanada však měly vysoké střední čekací doby a čekání v Austrálii bylo také nad průměrem OECD a výrazně nad novozélandským mediánem.

Spolu s Portugalskem vyniká také Austrálie čekací dobou na náhrady kolenního kloubu; jedna z nejvyšších ze všech zemí OECD za více než 6 měsíců. Průměr OECD je pro tento typ řízení vysoký a uvedlo jej relativně málo zemí s velmi vysokou čekací dobou, jako je Chile, které má střední čekací dobu 840 dnů, a Estonsko se 460 dny. Jak se čekací doby měnily v průběhu času? Údaje OECD ukazují, že po období stability se čekací doby na elektivní léčbu (které jsou obvykle nejdelší) začaly v řadě zemí prodlužovat, a to ještě před vypuknutím Covid-19.

Změny střední čekací doby v zemích, jako je Spojené království a Austrálie, jsou však z mezinárodního hlediska relativně malé ve srovnání například s Estonskem a Portugalskem.

Mnoho zemí zavedlo politiky zaměřené na zkrácení čekacích dob se smíšenými výsledky. Dánsku, Anglii a Finsku se podařilo zkrátit čekací doby na mnoho volitelných zdravotnických služeb a udržet je po dlouhou dobu, a jak je znázorněno v grafech, Polsku se během posledních pěti let podařilo podstatně zkrátit čekací doby. Poznámka: † Pro Nizozemsko jsou údaje průměrem, protože medián není k dispozici * Pro Norsko jsou čekací doby nadhodnoceny kvůli způsobu výpočtu čekacích dob. Zdroj: Zdravotní statistika OECD Jak se řeší čekací doby v různých zemích? Když pořadníky vznikají, je to obecně důsledek nerovnováhy mezi poptávkou po zdravotních službách a jejich nabídkou. Správná implementace politik se bude v každé zemi lišit a závisí mimo jiné na zdravotním systému, finanční a politické situaci.

Maximální čekací doby byly v mnoha zemích použity jako cíl pro poskytovatele a v některých případech jako záruka pro pacienty, ale neexistuje žádná „univerzální“ maximální čekací doba.

Trvalé a trvalé zvyšování nabídky je nejúčinnějším způsobem, jak dosáhnout trvalého zkrácení čekacích dob. Krátkodobé intervence využívající příležitostné dodatečné finanční balíčky však také slouží důležitému účelu. Rychlou reakcí na dočasný nárůst poptávky nebo krátkodobé přerušení dodávek lze zabránit tomu, aby se pořadníky podstatně zvýšily a způsobily nahromadění nevyřízených položek a způsobily prodloužení čekacích dob dále v řadě nebo po delší časové období.

Ani trvalé zvyšování nabídky není zárukou úspěchu. V některých případech může být dodatečná nabídka kompenzována zvýšením poptávky prostřednictvím zvýšení počtu doporučení, testů a postupů. Například čekací doby na některé plánované operace v Kanadě a Austrálii se v posledních letech prodloužily navzdory dodatečnému financování a nárůstu aktivity.

v Austrálie, investice do elektivní chirurgie v rámci dohody o národním partnerství na období 2011–2015 znamenala uspokojení rostoucí poptávky, ale nevedla k významnému dopadu na čekací doby. V letech 2015 až 2018 čekací doby na operaci šedého zákalu mírně poklesl, ale mírně se zvýšil u náhrady kolenního kloubu a náhrady kyčle.

Tam, kde existuje značný převis poptávky, je někdy zaměřena i strana poptávky, aby se zkrátily čekací doby. Klinické nástroje pro stanovení priorit, které se zaměřují na zlepšení zdravotních výsledků, mohou zlepšit proces doporučení a správu pořadníků.

Ve zprávě OECD Nový Zéland se používá jako příklad země, která se pokusila zlepšit upřednostňování pacientů (ovšem v kombinaci s rostoucí nabídkou). Po zkrácení čekacích dob na plánovanou operaci na maximálně 4 měsíce v roce 2012, čekací doby se zkrátily pro mnoho běžných postupů a jsou hluboko pod průměrem OECD.

Od roku 2019 zavádí novozélandské ministerstvo zdravotnictví širší přístup se zaměřením na celou cestu pacienta v rámci svého „Strategického přístupu k plánované péči 2019–2024“. Dopad na přístup k péči a zdravotní výsledky Velké množství důkazů poukazuje na skutečnost, že dlouhé čekací doby mohou mít negativní dopad jak na přístup k péči, tak na zdravotní výsledky pro pacienty. Jedná se o problém řešení čekacích listin na straně poptávky přidělováním čekacích dob a implementací priorit.

Stav pacientů se může během čekání zhoršit, zejména pokud se čekání prodlužuje nebo je pacientovi snížena priorita. Třebaže potřeba náhrady kyčelního kloubu například neohrožuje život, dlouhodobý život v takovém stavu je vysilující a může podstatně snížit kvalitu života pacienta.

Dlouhé čekací doby mohou mít nejen potenciálně vážné důsledky pro pacienty a jsou zdrojem neuspokojených potřeb péče v některých zemích, ale také mohou vést k nerovnosti v přístupu. V ideálním případě by měl být přístup k péči založen na potřebě, nikoli na schopnosti platit.

Někteří pacienti budou mít nevyhnutelně více možností než jiní a na mezinárodní úrovni existují obrovské nerovnosti v přístupu v závislosti na tom, kde pacient žije. Například maximální čekací doba na operaci šedého zákalu se pohybuje mezi zeměmi od jednoho měsíce v Dánsku do 1,5 roku v Estonsku. Dokonce i v rámci země mohou existovat značné rozdíly mezi přístupem ve venkovských a metropolitních oblastech.

Je také pravděpodobné, že pandemie Covid-19 bude mít velmi rozdílný dopad na zdravotnické systémy v různých zemích, ale k pochopení toho je zapotřebí více údajů. Co lze udělat pro zlepšení čekací doby? I když se liší, faktem je, že čekací listiny, a tedy i čekací doby, se v mnoha zemích za poslední desetiletí podstatně prodloužily. Covid-19 má také škodlivý dopad na čekací doby, přičemž očekávané zotavení brzdí druhá a třetí vlna.

K vyřešení tohoto problému je potřeba podstatně rozšířit kapacitu – a to rychle. Jednou z cest, jak rychle a efektivně zvýšit kapacitu, je využití flexibilní zdravotnické infrastruktury, jako je např mobilní nebo modulární operační sály .

Dočasná místnost může být k dispozici na delší dobu, aby pokryla práce na rozšíření stávajícího oddělení, nebo na kratší dobu, aby se zvýšila aktivita a „bleskové“ čekací listiny, které se časem vytvořily. Takové řešení lze nastavit jako vyhrazenou samostatnou jednotku pro velkoobjemovou chirurgii s minimálním dopadem na stávající zdroje nemocnice. K dispozici je řada flexibilních řešení Q-bital Healthcare Solutions .

Další strategie jsou zaměřeny na zlepšení koordinace mezi primární a sekundární péčí, což může poskytnout lepší tok pacientů a cenný náhled na celou cestu pacienta a čekací doby v každé fázi cesty. I s tím může pomoci flexibilní zdravotnictví; například mobilní nebo modulární klinika pro drobná poranění může být umístěna vedle hlavního oddělení A&E nemocnice, aby pomohla nasměrovat pacienty na nejvhodnější cestu.

V konečném důsledku je zkrácení doby, kterou lidé musí čekat na přístup ke zdravotnickým službám, zásadní pro zlepšení zkušeností pacientů – klíčová priorita ve většině zemí.